L'Ami de Bien

Trpíme.
Nemluvím zde o utrpení ducha způsobeném zmatenými a iluzorními myšlenkami, ale o bolestech těla.
Bolest není nepřítel, ale událost, která nám dává příležitost být k ní laskaví.
Bolest není nikdy příjemná, ale můžeme ji ještě více znepříjemnit tím, že s ní bojujeme, nadáváme na ni a trpíme jí.
Všechno, co se nám přihodí, je příležitostí pozorovat jeho ducha, jeho projevy, jeho tendence, abychom se nakonec mohli povznést nad něj a čelit mu tak, jako bychom se chovali k dobrému příteli.
Při pozorování svého života jsem si všiml, že to byli právě moji «nejhorší nepřátelé», kteří mě posunuli dále na Cestě probuzených.
Udělali to nevědomky? Na tom nezáleží, svou roli, tedy dát přednost ostatním před sebou, splnili dokonale.
Dodnes vzpomínám na našeho souseda, který postavil bagry a nákladní auta přímo naproti klášteru, přesně tři metry od psací místnosti, která dříve sloužila jako dojo.
On, starosta, který nedělá svou práci, bezohlední a hluční sousedé, všichni tito lidé nás nutí odejít a začít znovu.
To samozřejmě znamená prodat nemovitost, hledat jiné místo, kontaktovat realitní kanceláře, naplánovat stěhování a vyřešit všechny související záležitosti.
Ale i když je operace bolestivá, po ní se člověk cítí lépe, jako by se obnovil, jako by se zprostil starých zvyků, ať už jsou jakkoli zenové.
Tak můžeme pochopit, že zlo se stává dobrem a dobro se může stát zlem.

Vždy máme možnost se rozhodnout, jak budeme uvažovat. Tato volba je na nás. Není to volba souseda, starosty ani okolností, je to naše volba.
I když se na první pohled zdá, že podléháme zákonům druhých, ve skutečnosti podléháme svým vlastním sklonům a špatným myšlenkovým návykům.
Dobří přátelé jsou všude kolem nás a nesčetné Dharmy jsou «dobří přátelé».
Největším přítelem dobra je samozřejmě ten, kdo ukazuje absolutní cestu, která osvobozuje od utrpení, ale všechny věci jsou tu proto, aby uskutečnily nepochopitelné, které se nachází za hranicemi našich představ a tužeb.
Vždy se můžeme bránit proti událostem, ale musíme si uvědomit, že si své majetky s sebou nevezmeme. Naopak naše paměť, kterou jsme zaplnili boji a neštěstími, bude pokračovat i po smrti. Paměť je nezničitelná.
Znečištěné dharmy budou pokračovat a dříve či později budou muset dokončit svou transformační práci.
Všechno vzniká ze zárodků minulosti. Je to neustálý cyklus převtělování.
Můžeme uniknout mnoha věcem, ale ne své paměti.
To je význam buddhadharmy.
Celý život musíme překonávat překážky tím, že je osvobozujeme od utrpení.
Musíme zde a nyní vztyčit prapor vítězství tím, že se povzneseme nad životní peripetie, budeme stát vzpřímeně a jako vítězové.