Zahrada

Sando Kaisen pěstuje zeleninu přirozeným způsobem na rostlinném pokryvu, tak jak to les dělá již miliony let, bez obdělávání půdy, bez okopávání a plečení, bez odstraňování plevele a kompostování, bez jakýchkoli chemických nebo dokonce biologických vstupů a prakticky bez zalévání. Dalo by se říci, že praktikuje «permakulturu», ale on sám raději říká, že se dal do služeb přírody, aniž by od ní něco požadoval, a zároveň ji chrání a vytváří podmínky pro co nejúplnější biologickou rozmanitost. Neříká si ani zahradník. Prostě jen nabízí živým bytostem plody, které může nabídnout jen Nekonečné Srdce.

«Hodně jsem studoval, ale nakonec je to příroda, která je mým největším učitelem, protože na rozdíl od lidí není umělá, nelže, nic neslibuje, nesnaží se stát se pánem ani nic řídit. Je velmi zranitelná, protože je nucena přijímat vše, co se jí přihodí. » Lidé a mniši dneška se klamou domněnkou, že ovládají pravé zen, a to tím spíše, jsou-li potvrzeni japonskými institucemi, které usilují o moc a uznání.

Dále říká: «Vidím svou vlastní tvář v přírodě a v každém sebemenším hmyzu.
Snažit se pochopit prázdnotu mysli a zároveň hledat buddhovství ve jevu je blud, protože objekty jsou prázdné vlastní podstaty. Jsou jako sen. Vidět buddhovství v objektech je záležitostí probuzeného, ale pak už objekty nejsou objekty, ale sám sebe. Nakonec to není ani vy sami, ani objekty, je to Dharmakája, jediné tělo Buddhy bez zrození. »Nezáleží mi na poctách a nezáleží mi na tom, jak mě lidé vnímají. Předal jsem ducha Velkého Mokudo Taisena a zeleninová zahrada se o to nestará.«

«Starý medvěd ze Sibiře pozoruje slámové kupky v klidném sněhu.».
Sando Kaisen